Překladatelka po korektuře aneb Vítejte na novém webu

Hotovo. (?) Nové webky. (!)

Oblíbená trička nosím do rozpadnutí, hodinky, dokud je neztratím, roztřepeným hřbetům kultovních knížek, mnohokrát dotýkaným, vracím život izolepou. Všechny ty hmatatelné předměty se mi v čase připomínají – opotřebením, tím, že náhle a překvapivě nejsou, nebo naopak překvapivě jsou stále tam, kde vždycky.

S webovými stránkami to bylo donedávna jinak. U mě. Měla jsem za to, že si jen tak plovou ve virtuálním bezčasí. A mohou existovat bez mé péče a pozornosti. Nebo jen s občasnou aktualizací údajů, když už nelze jinak. Prosím všechny obyvatele e-světa a sociálních sítí o shovívavost. Sama jsem na svůj katastrofální postoj k prostoru instantní, průběžné, neustálé změny doplatila. Nejenom propadáním místa, které jsem si kdysi doménou vykolíkovala, na nižší a nižší pozice ve vyhledávačích, ale také upřímným úlekem, že nestárnu. No ano, hlavní důvod k přípravě nových stránek byl do očí bijící pohled na původní web. Visí na něm docela stará fotka. Na ní já, docela mladá.

A teď tady jsou. Modernější, funkčnější, s novou fotkou. Jenže ta fotka prošla korekturou, retuší. A já rukama kadeřnice a kosmetičky. Čas nedostal šanci. Tak aby mi web vydržel dlouho aktuální, vybírám (alespoň sem, když už jsem si do sekce O mně netroufla) portrét z nejoblíbenějších.